Stabilizátory PVC jsou funkční přísady používané při zpracování a aplikaci polyvinylchloridu (PVC) pro zvýšení tepelné stability materiálu a pro inhibici nebo zpoždění tepelného rozkladu. Molekulární struktura PVC obsahuje vysoce reaktivní atomy chloru; při vystavení teplu, světlu nebo mechanickému smyku je materiál náchylný k dehydrochloraci, což vede k tvorbě nestabilních struktur. To má za následek změnu barvy-ze žluté na červenou nebo dokonce hnědou-a potenciální zhoršení mechanických a zpracovatelských vlastností. Začlenění vhodného množství stabilizátoru zlepšuje stabilitu PVC během zpracování tím, že absorbuje chlorovodík uvolněný během rozkladu, snižuje reaktivní strukturní místa a inhibuje další degradaci.
Stabilizátory PVC nejsou jednotlivé chemické látky, ale spíše kompozice jedné nebo více stabilizačních sloučenin přizpůsobené specifickým aplikačním požadavkům. Mezi běžné typy patří soli olova, kovová mýdla, organocíny, vápenaté -zinkové kompozitní stabilizátory a stabilizátory- vzácných zemin. Každý typ funguje prostřednictvím jiného mechanismu a je vhodný pro různé aplikace; například vápník-zinkové stabilizátory se obvykle používají v ekologických-výrobcích z PVC, organocínové stabilizátory nabízejí vynikající průhlednost a tepelnou stabilitu a kovová mýdla se často kombinují s jinými stabilizátory, aby bylo dosaženo vynikajícího celkového výkonu. V důsledku toho se v praktických přípravcích PVC často používají stabilizátory spolu s dalšími přísadami, jako jsou změkčovadla, maziva a plniva.
Primární role stabilizátorů PVC přesahuje zabránění tepelné degradaci během zpracování; také zlepšují barevnou stálost, stabilitu zpracování a dlouhodobý-výkon hotových produktů. Výběr vhodného typu a dávkování stabilizátoru zajišťuje, že si PVC zachová vysoký výkon během vysokoteplotních procesů-, jako je vytlačování, vstřikování a kalandrování-, a zároveň minimalizuje problémy, jako je změna barvy, rozklad a ztráta vlastností. Vzhledem k tomu, že se předpisy v oblasti životního prostředí stávají stále přísnějšími, klesá používání tradičních stabilizátorů na bázi olova-, zatímco vápník-kompozity zinku, organocín a další bezolovnaté-stabilizační systémy získávají stále větší pozornost. Stabilizátory se tak staly nepostradatelnou součástí formulačních systémů PVC.
